Svobodný software

O autorovi

Obsah

  1. Dětství
  2. Vzdělání
  3. Práce
  4. Podnikání
  5. Koníčky

1. Dětství

Narodil jsem se jednoho říjnového poledne roku 1979, přesněji tedy 18. Stalo se to v Zábřehu na Moravě, kde jsem také strávil první 2 roky svého života. Poté jsme se s rodiči přestěhovali do tehdy ještě rozestavěného rodinného domku na kraji města Přerova, přesněji v Předmostí, které je známé jako sídlo lovců mamutů. Z této části života si toho moc nepamatuji, možná jenom střípky. Jako to, že jsme měli hodného psa, boxera se jménem Astor II., který byl až tak hodný, že si od nás při hlídání nechal líbit skoro cokoliv.


2. Vzdělání

Základní škola.

Po mateřské školce jsem nastoupil na základní školu Jana Amose Komenského v Přerově - Předmostí. Vlastně se sluší dodat, že jsem nastoupil v roce 1986, tedy ještě za totality a základní škola se tehdy nejmenovala J.A.Komenského. Byl jsem zrovna ve 4.třídě, když přišla revoluce a krátce po ní se i na naší škole změnil ředitel a škola změnila jméno. Moje vzpomínky ovšem směřují hlavně na druhý stupeň základní školy, kdy jsem se dostal do výběrové třídy a byla to správná volba. Učitelé po nás sice chtěli více, ale chovali se k nám lépe. V této třídě vznikl i docela fajn kolektiv, na který rád vzpomínám.

Gymnázium.

Po těžké přípravě a úspěšných přijímacích zkouškách jsem postoupil do 4 letého studia na všeobecném Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově. Studium na gymnáziu už nebylo zdaleka tak jednoduché. Zdaleka jsem nebýval premiantem a studium mě stálo docela hodně úsilí. Ale zvládl jsem jej. Větší starosti mi však nadělal kolektiv, do kterého jsem prostě nezapadl. Byl jsem tehdy asi velkým podivínem, kterého nezajímaly hospody, pařby, alkohol, kouření, holky atd. Zajímala mě technika a tak jsem si oboustranně nerozuměl s kolektivem. Ostatně v tomto období to trochu skřípalo i s rodičema. Ale nakonec jsem i tohle studium dovedl ke zdárnému konci. A na setkání spolužáků po 10 letech jsem usoudil, že už asi všichni dostali rozum (včetně mě :-) ).

Vysoká škola.

Dostal jsem se sice na všechny vysoké školy, na které jsem měl přihlášku, ale nakonec jsem tak trochu šel podle rodinných tradic na Vysoké učení technické v Brně, fakultu elektrotechniky a informačních technologií. Tato volba se ukázala býti osudnou, v první ročníku téměř i doslova, protože jsem nezvládl první semestr a těžké předměty matematika a fyzika. Stál jsem před osudovým rozhodnutím... Vzdát tento rok studia a zkusit to další rok znovu? A nebo přijmout kompromis v podobě bakalářského studia? Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu v oboru silnoproudé elektrotechniky a elektroenergetiky. Myslel jsem si, že vypadnutí ze studia by pro mě mohlo znamenat poté ještě větši problémy. Na bakalářském studiu jsem potkal fajn lidi a tak nějak se usadil. Ale ve druhém ročníku přišla další krize. Opět jsem nezvládal těžké předměty. Ale již jsem dokázal nasbírat tolik kreditů, abych prošel do třeťáku, kdy jsem kromě opakovaných předmětů měl také zvládnout bakalářskou práci. Předměty se mi podařilo udělat všechny, ale bakalářskou práci jsem již nezvdládl. Dal jsem si proto odpočinkový čtvrtý ročník, který byl mimojiné fajn tím, že jsem pojezdil hodně exkurzí a kvůli praktickým předmětům se mi začlo studium docela líbit. A tak se mi povedlo po 4 letech úspěšně dokončit bakalářské studium.

Poté jsem pokračoval na Fakultě podnikatelské a vybraném návazném oboru řízení a ekonomika podniku. Ačkoliv si dost lidí z fakulty podnikatelské dělá srandu, tak tohle studium mi podle mého názoru dalo asi tolik, co studium na elektru, jenom v trochu jiné oblasti. Fakulta podnikatelská mi dala ekonomický náhled na svět, lepší schopnost samostatné i kolektivní práce, sebeprezentaci atd. A podle dosavadních zkušeností jsou tyto schopnosti minimálně stejné důležité jako technické schopnosti a inženýrský styl přemýšlení, který mi dala elektrofakulta. Navíc i zde jsem potkal fajn lidi, takže se mi studium líbilo a dokázal jsem jej ukončit státnicemi v řádném termínu a získal tak titul inženýr. A zde končí má pouť za vzděláním :-).


3. Práce

IBM

Pokud se zeptáte, co je to vlastně IBM, tak právě pro vás je tento odstavec.
IBM je vlastně zkratka - International Business Machines
(překlad pro lidi, kteří neumí anglicky: Mezinárodní obchodní stroje).
Firma vznikla ve 30. letech minulého století kvůli sčítání lidu v USA. A právě na tomto se firma proslavila, dokázala sčítání lidu provést v rekordně krátkém čase (10 let). To se jí povedlo mimojiné za použití prvních mechanických počítačů. Firma se hodně rozvíjela a v současné době je největší počítačovou firmou na světě. Zabývá se hardwarem, softwarem a službami. A právě služby se týkají dohledového centra, které IBM založilo v Brně, v technologickém partu v Králově poli, přímo vedle budov VUT - fakulty strojní a elektra.

A právě v tomto dohledovém centru jsem se krátce po skončení studia ucházel o pozici IT specialisty. Ve výběrovém řízení jsem byl úspěšný a nastoupil jsem do projektu správy dávkových úloh v kombinovaném prostředí - windows, unix, mainframe. Po náročných školeních a cvičném provozu jsem ale v reálném provozu začal zjišťovat, že se spíše jedná o projekt zaměřený na sledování a reportování problémů a pouze v mainframe části jsme něco řešili. Takováto práce mě nudila, ale i trochu děsila, protože italští kolegové nás třeba v mainframe prostředí nenaučili skoro nic. A pak přišla zdánlivě nevýrazná šance - mainframe část projektu měla přejít pod projekt, který se zabýval italskými mainframy.

Tato možnost se ukázala být klíčovou pro mé setrvání ve firmě. Dostal jsem se k technice a do projektu, ve kterém se problémy řeší a ne vytváří. A pro mě to byla voda na mlýn mé technické povaze. Nejdříve jsem se několik měsíců školil na systémového operátora. Poté vznikl nový projekt, resp. část operátorů, kteří měli na starosti správu dávkových úloh (batch management) byla oddělena a přesunuta do nového projektu, který se na tuto oblast specializuje. A tak jsem se přesunul také k batch managementu. Zde jsem úplně rozvinul své schopnosti a úplně zvládl práci operátora pro batch management. K tomu jsem ještě částečně pochopil principy plánování dávkových úloh, trochu jsem nakouknul ke správě datových úložišť (storage management). Kdo ví, třeba se mé působení ve firmě bude ubírat tímto směrem.

Další kapitola začíná od letošního června, kdy jsem se stal vedoucím směny. A v zápětí, od začátku září, jsem přešel od externí firmy přímo pod křídla IBM jako stálý zaměstnanec. V současné době se intenzivně zabývám školením nováčků, protože od nového roku nás čekají změny... nový projekt a s ním související školení a jiné věci. A můj směr do budoucna? Budu se snažit postoupit na pozici technical inženýra, tj. na 3. level a řešení dlouhodobých technických problémů, pravděpodobně storage.


4. Podnikání

V této kapitole budu docela stručný, aby to někdo nebral jako reklamu nebo tak, když mám své stránky na nekomerčním serveru. Zmíním jenom, že jsem se dal na podnikání v oboru interaktivní komerce a vidím v něm příležitost k výdělku, ale i k celkovému zlepšení života. Pokud by vás to zajímalo, tak se ozvěte a můžeme si o tom promluvit. Nic víc nenapíšu :-), možná časem.


5. Koníčky

Hudba

Co se týká hudby, tak na první místo patří jednoznačně závislost na žánru trance. Tento žánr jsem si zamiloval v roce 2000 a od té doby to pořád neopadá :-). Nacházím v něm krásné melodie, výrazný rytmus, spoustu energie, dlouhá témata a jejich postupnou gradaci. Z tohoto lze poznat, že z odnoží trancu se mi nejvíce zalíbil uplifting trance. S tímto souvisí má oblízená klubová párty - Emotion party, kterou velmi rád navštěvuji a která je postavená na uplifting a progressive trancu.

Dále mám také rád jiné žánry taneční hudby, které se vyznačují tím, že mají "rovné beaty", tj. mají pravidelný rytmus a 4/4 takt. Může to být techno nebo house. Ale u těchto žánrů už jsem velmi vybíravý a preferuji nápadité skladby, které zpravidla mají alespoň náznak melodie.

No, možná si nyní o mě myslíte, že jsem hudební barbar a podobné věci. Můžeze, je to vaše právo. Ale věřte, že mám rád i jiné styly hudby. Klasickou hudbu, zejména z období klasicismu, ale nepohrdnu ani jinou, která se mi zalíbí. Mám velmi rád klasický jazz, styl 20.-40. let minulého století. A dalšími milovanými jsou někteří autoři z newage - Mike Oldfield, Yanni, Vangelis. (i když zařazením jsem si jistý pouze u prvního). A dále také starý styl elektronické hudby v zastoupení mistra a průkopníka elektronické hudby - Jeana Michela Jarrého, který zavítá letos i do Prahy a na jehož koncert se velmi těším.

Jiří Bartošík


Digitální tma?

Copyright (c)2007 kačer & šablona získána z Tvorba webu

Skladba dne ;-)

29.12.2010 - Photon Project - Enlightenment

28.12.2010 - Selu Vibra - Divine (Original Mix)

27.12.2010 - RAM - RAMsterdam (Jorn van Deynhoven Remix)

26.12.2010 - Robert Nickson - Maybe Next Time (Original Mix)

Rychlé odkazy

Miranda IM
Foobar 2000
Openoffice CZ
CDR server
Gentoo linux
Simracing CZ
Šablony www stránek