Frankfurtský deník

  1. První turnus.
  2. Druhý turnus.
  3. Třetí turnus.
  4. Čtvrtý turnus.

První turnus.

9.ledna

Dneska proběhlo urychlené stěhování nábytku a jiných potřebných věcí do nového bytu. Docela makačka. Děkuji kamarádům. Zároveň proběhla první vlna nákupů :-).

10.ledna

Hurá, povedlo se mi úspěšně vyklidit a uklidit kolejní pokoj, i když mi celý den nebylo moc dobře. Hodně mi pomohla jedna nejmenovaná kamarádka, které děkuji :-). Zároveň jsem stihl pobalit nějaké věci a tak trochu se nachystat na zítřejší cestu.

11.ledna

Balení a příprava dokončeny. Ještě stěhuji některé věci na byt a pak už vyrážím za kamarádem. Tady dostávám výborný oběd a po vyřízení některých věcí už vyrážíme na autobus. Zde probíhá všechno hladce a po "nalodění" vyrážíme po 14:00 směrem Frankfurt nad Mohanem. A to přesněji po trase
Brno - Praha - Plzeň - Norimberk - Frankfurt.
Čeká nás asi 10 hodin a 700 km cesty. Po krátké pauze v Praze, zastávce v Plzni a krátké přestávce před hranicema opouštíme někdy po 19.hod Českou Republiku. Cesta byla příjemná a pohodlná, do Frankfurtu přijíždíme asi čtvrt hodiny před půlnocí. Jak to jde, tak bereme taxi a míříme do hotelu. Taxikář nejdříve trochu nechápe mojí lámanou Němčinou vysvětlovanou adresu, ale pak pochopil, že je to v Bad Sodenu, ve vesničce asi 15 km daleko, což jsme zase nevěděli my :-).

12.ledna

Krátce po půlnoci končí naše cesta u nádraží v Bad Sodenu, kde je také náš hotel "Hotel Concorde". Na recepci se lámaným jazykem domlouváme a podaří se nám ubytovat. Po vybalení nejnutnějšího jdeme spát, protože brzo ráno máme vyzvednout auto z půjčovny. Ráno se vydáváme do půjčovny, mezitím míjíme ranní špičku. Doprava směrem na Frankfurt začíná houstnout. Napoprvé jsme dostali Fiat Panda 1,2. Je to sice menší a trochu líné autíčko, ale zase se s ním dá vejít skoro kamkoliv a dobře se parkuje :-).
Cestou z půjčovny nás kolega zavede do práce. Zde si si zařizujeme některé potřebné formality a po chvilce se vracíme zpět na hotel. Máme dneska až noční směnu a tak po snídani a vyzkoušení připojení k internetu jdeme dospávat. Odpoledne se domlouvám s jiným kolegou, že bychom mohli vyrazit někam na večeři a rozhodně jsem rád, protože teplé jídlo se vždy hodí :-). A protože on je již místním týden, dávám na jeho doporučení a končíme v příjemném hostinci Kuerschaenke. Jídlo bylo výborné, dal jsem si vepřový řízek s pikantním lečem a hranolkama (ty tu mimochodem mají skoro ke všemu :-( ). Pak se ještě zastavujeme v obchodě a obhlížíme ceny. Až se docela divíme, potraviny vychází pouze trochu dráž než u nás (20-30 %). Najdou se samozřejmě odchylky oběma směry. Jako třeba relativně levné bio mléčné výrobky, hlavně větší balení. Co je dalším překvapením, tak spousta zboží je zde ve vratných sklenicích.
Cestou do práce sice odbočujeme do špatného směru na dálnici, ale s malou zajížďkou nemáme problém se trefit. Takže do práce přijíždíme bez problémů na čas. :-) Následuje přivítání od končící směny i od té nastupující. Pak jsme již seznámeni s prostředím a systémy, o které se časem budeme starat. Zjišťujeme však, že naše oprávnění na systémech jsou nedostačující a proto se celou noční směnu zabýváme zkoušením systémů a administrativními záležitostmi. Jak jistě tušíte, administrativní záležitosti nám dávají zabrat podstatně více.

13.ledna

Po návratu do hotelu následoval zasloužený spánek. Ale stihli jsme se ještě s kolegou domluvit, že určitě zajdeme odpoledne někam na jídlo. A tak jsme odpoledne navštívili jednu za dvou místních Thajských restaurací. Člověk by sice podle stylu obsluhy řekl, že se spíše jedná o bistro, ale kvalita jídla a prostředí byly úplně něco jiného než na co jsme zvyklí u našich asijských bister :-). Po jídle následoval samozřejmě nákup a příprava na noční směnu (spánek) :-).
V práci zjišťujeme, že máme konečně přístupy a oprávnění na systémech v pořádku a tudíž můžeme začít normálně pracovat (hurá) :-). A tak nám samozřejmě směna utíká jako voda.

14.ledna

Kolotoč se opakuje i dnes, s tím rozdílem, že dneska jsme zamířili do jedné z místních pizzérií (mimochodem jich tu je opravdu hodně), konkrétně se jedná o pizzerii "Gran Sasso". Dal jsem si pizzu se vším možným, včetně volského oka uprostřed a byla moooc dobrá :-).
Opět následuje nákup a já při něm zjišťuji jednu zajímavou věc... Oni tu snad nemají sirup? Říkám si, že to je nějaké divné, nicméně v tomto obchodě skutečně není. Snažíme se prohlubovat naše jazykové dovednosti. Já němčinu a kolega dorozumívání rukama a nohama, protože německy neumí vůbec :-).
V práci opět prohlubujeme své znalosti a dovednosti. Mimochodem, zapomněl jsem poznamenat, že nám předávají italské systémy. No a my se samozřejmě cítíme jako ryby ve vodě, protože předtím jsme pracovali na čistě italském projektu :-). Samozřejmě je to myšleno s nadsázkou, protože se jedná o jinou firmu. Mají jinak nastavené systémy, jiné postupy a procesy. Nicméně něměčtí kolegové v práci jsou příjemní a ochotní. Na italské systém je specialista jeden z místních veteránů. Sice má skoro důchodový věk a neumí moc dobře anglicky, ale celkem si s ním rozumíme. A tak nám opět noční směna mizí jako voda.

15.ledna

Hurá, máme po poslední noční a můžeme se v klidu vyspat. A odpočinek nás tak zmáhá, že ani tentokrát nejdeme na večeři. Tentokrát vyrážím sám na nákup a po cestě zpět se stavuji v pizzerii kousek od našeho hotelu, i když, nevím, pizzerie se může u této malé "boudy" zdát přehnané označení. Ale poté, co jsem snědl jejich nočky se smetanovou omáčkou a gorgonzolou, tak jsem pochopil, že méně je někdy více :-). Na další den, pátek, plánujeme s kolegou výlet do Frankfurtu, chceme udělat krátkou obhlídku památek, jestli stojí zabývat se Frankfurtem někdy později.

16.ledna

Ani si nejsem přesně jistý proč..., ale dopadlo to jako častokrát. Oba jsme šli spát velmi pozdě a tak jsme nebyli schopni vyrazit na domluvený výlet. A tak jsme alespoň zajeli do místního nákupního centra Mein am Taunus. Kouknuli jsme se do Media Marktu na elektroniku a počítačové vybavení. Hlavně jsem si asi poprvé mohl vyzkoušet počítače Mac od Applu. Ale koukali jsme hlavně na USB flashky (já) a foťáky (kolega). Poté jsme už tak zběžně proběhli obchody s oblečením, v drogerii jsem si koupil krém na své popraskané ruce. A pak jsme zavítali k McDonnaldovi. Byly sice na výběr ještě další varianty, ale tohle nám připadlo nejschůdnější.

17.ledna

Dneska následuje první pohroma. Ale ne, nebojte se, jedná se spíše o "pohromu". Máme první víkendovou směnu, konkrétně ranní. A to znamená být v práci na 6. A protože tady v Německu mají o víkendu 12h směny, tak nás čeká první "dvanáctka" a hnedka ranní. Ufff, podle očekávání a podle německých kolegů je o víkendu skutečně nuda, stíhám tudíž vyřídit spoustu věcí. Asi nejvíce nás vytěžují firemní maily, administrativa a mandatory education atd. :-).
Večer ještě musím stihnout nákup, protože v německu je hodně obchodů v neděli zavřených. Podobně je to i s restauracema. I když mám takový dojem, že možná mají obchodníci možnosti si zvolit den volna. Protože někde je zavřené v sobotu, někde v neděli a jinde v pondělí.

18.ledna

Druhá víkendová 12h ranní, no jestli to tak půjde s nudou dál, tak za chvilku vyřídím všechny počítačové záležitosti a budu si asi číst. Takováto nuda snad nebyla ani na předchozím místě :-).

19.ledna

Dneska nás čeká první denní směna v pracovním týdnu. A tak se ještě před naší odpolední směnou vydáváme na oběd do jídelny Deutche Bank. Ufff, toho jídla bylo za 6 € nějak moc. Se zpožděním dorážíme na směnu, příště musíme vyrazit dříve z hotelu. A tady poznáváme, kdy je největší zátěž na italských systémech. mezi 17. a 20. hodinou se skoro nezastavíme. Opravujeme popadané jobíky, spouštíme mimořádné atd. Zkrátka odpolední směna tu rozhodně nudná není.

20.ledna

Dneska nás čekal pohovor s manažerem našeho projektu - Matthiasem, člověkem výrazné povahy i postavy. Řešili jsme problémy ohledně přistupů hlavně do ticket systémů a podařilo se vše vyřešit ke vzájemné spokojenosti. Ještě při odjezdu z práce se domlouváme s kolegou, že zítra bychom mohli vyrazit do Frankfurtu, protože máme po odpolední směně a další směnu máme až ve čtvrtek na noc.

21.ledna

Podle domluveného scénáře se krátce po 11. hodině vydáváme do Frankfurtu. Protože neznáme dobře cesty a protože prý je problém s parkováním ve Frankfurtu, tak jedeme S-Bahnem (S = Stadt), tj. něčím jako příměstským vlakem. Za půl hodiny jsme na hlavním vlakovém nádraží ve Frankfurtu. Poté se vydáváme do centra. Nejdříve však musíme projít pár ulicemi, které se tu nazývají dost příznačně "Red Light District", tj. noční kluby, pánské kluby apod. Není to sice moc příjemné, ale ani žádná hrůza. Poté se již dostáváme do centra. Prohlížíme si budovu místní Opery, u které sedí sám mistr J.W.Goethe. Příjemným faktem je, že okolo celého centra se táhne pás parku a v centru téměř nepotkáte auta. Méně příjemné je, že moderní zástavba je vidět skoro všude z centra. A její náznaky se objevují i v samotném centru. Procházíme uličkou Zeil, známou množstvím obchodů s oblečením, šperky apod. Tento Zeil vypadá narozdíl od toho Brněnského poněkud vlídněji :-). A poté se již dostáváme na nějaké zdejší hlavní náměstí. Na kraji vidíme kostel a tak chceme nakouknout dovnitř. Jaké je naše překvapení, když uvnitř se nachází stoly a u nich spousta lidí, kteří právě obědvají. Až z nápisů a vzhledu lidí jsme pochopili, že se jedná o armádu spásy a my jsme se sem vlastně díky naší neznalosti jazyka vetřeli :-). A tak co nejrychleji mizíme. Procházíme ještě jednou boční uličkou a napadá nás jít se kouknout na jednu vyhlídku. Cestou nahoru nás samozřejmě vezou eskalátory :-). Nahoře je pěkný rozhled a tak můžeme posoudit, kam se ještě podíváme. Určitě nás zaujal Dóm, který vypadá skutečně majestátně. Pak již procházíme patra směrem dolů a postupně se díváme v různých obchodech po oblečení, protože oba víme, že nemáme nejlepší výbavu :-). Dole narážíme na "restauraci" Pizza Hut, známého to amerického řetězce rychlého občerstvení. A protože mají nějakou polední akci, tak si každý dáváme malou pizzu a něco k pití. Po obědě, který byl vyratný, se vydáváme na krátkou prohlídku pár vybraných památek. Velice s nám líbil Dóm. Pak jsme se prošli kousek po nábřeží a překonali řeknu Mohan po starém mostě pro pěší. A rázem jsme se ocitli na ulici, která se výstižně jmenuje Museen Strasse. Nakoukli jsme do muzea filmu, které vypadá zajímavě. Ale protože se již čas nachýlil a už bylo po 4. hodině odpolední, vyrazili jsme zpět směrem hlavní vlakové nádraží. Tady se ještě fotím s vláčkem ICE, ve kterém se chci určitě svést a pak tradá domů :-). Pár fotek z návštěvy Frankfurt se nachází zde. Jsou horší, protože je to focené pouze mobilem, ale příště budou lepší. Večer už zvládám akorát večeři a odpočinek, protože jsem dost unavený.

22.ledna

Dnes je čas na odpočinek, protože od večera nám začínají 4 noční směny v zátahu, z toho poslední 2 jsou 12 hodinové. Ještě dáváme odpoledne s kolegou partičku Starcraftu, tedy poté, co se nám po hodně dlouhé době daří zprovoznit spojení síťovým kabelem.

24.ledna

S dovolením už budu občas přeskakovat, protože už leckdy není co napsat. Dneska absolvujeme první 12h noční směnu a je to překvapivě v pohodě. I když je trochu nuda, tak já nemám problém se zabavit. Rozhodně je tato směna příjemnější než 12h ranní.

26.ledna

S kolegama plánujeme návštěvu restaurace Waldgeist. Kdo by náhodou neznal, tak se jedná o XXL restauraci, pokud jde o porce a míry. A pokud chcete k "Lesnímu duchovi" nakouknout, zkuste to zde.

30.ledna

Úspěšně jsme zvládli poslední zátah odpoledních směn a už nám zbývá jenom volný víkend a 5 ranních a v pátek jedeme domů :-).

31.ledna

Dneska ještě jedeme do nákupního centra Main am Taunus.chybí mi nějaké slipy, ponožky a trička, tak zde doplňuji zásoby :-). A i zde zjišťuji, že ceny tu nejsou nějak hrozné, spíše naopak, leckdy i levnější než u nás. A tak mám 4 nové slipy, 6 párů ponožek a 2 pěkná trička.

2.února

No, dneska nás čekají 2 věci, první z posledního zátahu ranních směn a návštěva u Lesního ducha, na kterou se všichni těšíme. :-) Ale i první věc je potěšující, už jenom 5 směn a vracíme se domů :-).
Odpoledne vyrážíme na návštěvu již zmíněné restaurace. Ujímám se řízení, což nevím, jestli je dobrý nápad, ale dopadá to až na 1 zmatek na křižovatce celkem dobře, žádné škrábance apod. na autě nemáme :-). Restaurace se nachází kousek v lese a na první pohled vypadá jako staré zemědělské družstvo, z haly jsou nyní tenisové kurty a z přilehlé budovy restaurace. Řízky i klobáska jsou šíleně velké a výborné, takže my normální máme několik dalších jídel, jenom kolega Vyhňák se slovy, že zabalit si něco je zbabělost dojídá celou porci, asi 800g masa a hranolky. No a kdo nevěří, ať tam běží a nebo se alespoň koukne na fotky :-).

6.února

Týden utekl jako voda, řízky jsme dojedli, pořešili jsme faktury z hotelu a jiné účtenky a tak po směně a nezbytné přípravě vyrážíme asi o půl páté na letiště. Cesta je celkem příjemná, ze začátku je sice hustější provoz, protože je pátek odpoledne, ale většina provozu uhýbá na Wiesbaden. Dálnice vede skoro až na letiště a k terminálu 2 nás přivádí ukazatele. Tady ale docela marně hledáme autopůjčovnu Hertz, ze které máme auto a tak objíždíme vchod od budovy a kolega si vzpomíná, že někde něco zahlédl na pravé straně a cestou od terminálu to již spatřil úplně a naviguje mě správným směrem. No po menším zmatku jsme se skutečně dostali tam, kam jsme potřebovali, takže u Hertzu vracíme auto a vcházíme do budovy terminálu 2 mezinárodního letiště ve Frankfurtu. Jsme zde moc brzo a tak se ještě ani nemůžeme odbavit. Ale později tak samozřejmě činíme. U přepážky ČSA není nikdo a tak to jde rychle a hladce. Po chvilce chatování na netu to balíme a jdeme na kontrolu, která je fakt hodně přísná. Poté přicházíme po schůdcích dolů na plochu, kde nás vyzvedává autobus, který nás veze na plochu k zaparkovanému letadlu. Co mě ohromuje je, že na ploše je zaparkováno tak 20 letadel, možná ještě více. Po odrolování snad kolem celého letiště jdeme na start. No, tento okamžik opravdu nejde nepoznat, takové zrychlení má asi v autě málokdo z běžných lidí :-). A po chvilce již se vznášíte a letíte opravdu strmě vzhůru. Letadlo chvíli stoupá hodně prudce, poté už jenom mírněji. Za chvilku začnou letušky rozvážet občerstvení. Ačkoliv se to nezdá, tak to během letu do Prahy stihnou taktak a dá se říct, že hnedka po dojezení a dopití už se zase klesá a blíží se k letišti v Praze. No, vidět toho moc nebylo, až těsně před přistáním. Kromě průletu přes mraky to s letadlem skoro vůbec neházelo za celou dobu letu. A přistání bylo celkem hladké, jenom se to jakoby letadlo zhouplo. Poté jsme v příletové hale čekali na zavazadla a asi po 20 minutách jsme se dočkali. Načež jsem byl od kolegy ujištěn, že je to normální doba. Pak jsme se vydali na stíhací jízdu po Praze, snažili jsme se stihnout vlak, který jel 21:30 z nádraží Holešovice, bohužel marně. A tak nám nezbylo než jet ve 22:35 do Brna busem. Cesta byla relativně v pohodě, akorát při vystupování jsem se dopustil dosti blbé chyby, zapomněl jsem si v autobuse ledvinku s penězma a dokladama, no, naštěstí jsem si ale vzpomněl hodně rychle a stihl pro ni doběhnout. Taky byla kopa štěstí, že autobus měl rezervu a krátkou přestávku. Takže jsme se mohli vydat vstříc domovu. Rozjezdem ve 3 jsem se úspěšně dostal na koleje, kde ještě krátkodobě pobývám a mohl se v klidu vyspat. A takto jsme ukončili první turnus služební cesty v Německu.

Druhý turnus.

16.února

Dneska se vracíme zpátky do Německa. Podařilo se nám úspěšně zvládnout všechny nástrahy vyúčtování výdajů, takže to už snad bude klidná služební cesta. Ve 12 hodin vyrážíme autobusem společnosti Student Agency do Prahy. Až na nefungující internet je cesta naprosto pohodlná a příjemná. Na Florenci si odbíháme koupit něco na jídlo a během cesty po Praze se stíháme najíst. Na letiště dorážíme s dostatečnou rezervou. A tak se opět odbavujeme a po kontrole jdeme do čekací haly. Zde se ovšem dočkáváme nemilého překvapení, náš let bude opožděn z důvodu zpožděného příletu předchozího letu. Nástup do letadla je opožděn asi o hodinu a další půlhodinu nabíráme kvůli velkému provozu a předstartovní proceduře - mimojiné jsou křídla nastříkána speciální kapalinou, která omezuje tvorbu námrazy. Poté již absolvujeme celkem běžný let, akorát počasí je dost hrozné, sníh s deštěm, místy sněžení. Po přistání a odjezdu busem k terminálu 2 jsme si vyzvedli zavazadla, která byla k dispozici ihned, můj batoh byl jako první a kolegův kufr třetí :-). Po troše zmatků si u Hertzu vyzvedáváme auto, i když tentokrát jsme dostali spíše loď než auto :-), konkrétně Opel Vectra Combi 1,9 D. Je pravda, že auto je stabilnější a podstatně živější než předchozí Fiat, ale zase se s ním špatně parkuje a manévruje v malém prostoru. Vzhledem k 90 minutovému zpoždění stíháme na hotelu tak akorát uložit věci, pobrat pár věcí do práce, nakoupit na nádraží pár kousků pečiva a pak musíme hnedka vyrazit na cestu do práce.
V práci nás čeká celkem obvyklá rutina, dostáváme další systém na starosti. Ale jinak je tu pohoda. Takže nás čekají 3 noční směny jako posledně.

18.února

Dneska jsme navštívili nové místo - pizzeri Belle Italia. Také velice příjemné místo - příjemné prostředí, dobrá jídla a přijatelné ceny.

19.února

Dnes už máme tzv. padla a po vyspání vyrážím na nákup, cestou si v mnou oblíbené boudě, tentokrát si dávám Tortellini al Forno a jsou opravdu úžasné.

20.února

Po příjemném obědě s kamarádem a jeho přítelkyní u Grand Sassa, měl jsem tentokrát zeleninový salát s tuňákem si jentak odpočívám a najednou mi píše kolega, že budu muset zavést jiného kolegu na letiště, protože on sám předchozí den notně popíjel a určitě má nějaký zbytkový alkohol. Naštěstí je cesta na letiště i zpět docela v pohodě a tak s tímto nemáme problémy.

21.února

Dneska jsme poprvé v rámci oběda navštívili tady v německu KFC. Musím přiznat, že tu mají o hodně jiné menu i celkový styl. Dost mě to překvapilo, protože třeba McDonnald byl skoro stejný.

22.února

Ufff, ty 12h ranní směny jsou zabíračka, asi bych více než 2 po sobě nezvládl. No každopádně to se ještě uvidí dneska večer, protože v noci máme vyzvednout na letišti toho kamaráda, kterého jsme tam v pátek vezli.

23.února

Kamarád měl původně jet s druhou skupinou kolegů, jenže do událostí zasáhlo počasí a jejich let z Bratislavy byl zrušen. A tak se museli trmácet přes den vlakem. My jsme odpoledne šli na první den workshopu (cvičení) se zástupcem Italského workbench (techničtí inženýři). Velmi příjemný pán a také velmi znalý. Takové cvičení bych si nechal líbit často.

24.února

Druhý den cvičení s Danielem. Vysvětlil nám všechno možné důležité ohledně italských systémů a i spoustu technických věcí. Doufáme, že pomůžou :-).

27.února

Dnes máme cvičení se zástupci německého workbench. No, tentokrát už to tak skvělé není. Němečtí kolegové jsou takoví hodně strozí, předávají nám základní technické informace a tím to víceméně končí. Po pár hodinách nemáme co dělat. Dnes se také řeší plány směn, kdy a jak bude naše školení tady v Německu ukončeno a vrátíme se domů. Odpoledne se tedy stanovuje finální verze plánu a výhled je následující:
20.-29.3. máme volno v ČR (původně mělo být 13.-22.3.)
10.4. bychom se měli definitivně vrátit do čr.
No, pro mě je to možná trochu překvapení, čekal jsem déle, ale zase stihnu 17. dubna Emotion párty :-).

1.března

Dneska dostáváme další systémy. No, máme v tom tak trochu chaos. Ale to se poddá, jak se budou řešit konkrétní situace. Jinak dnešní směna je asi nejnudnější, jakou jsem tu měl. I přes nové systémy se tu fakt skoro nic neděje. No tak se snažím alespoň dělat na něčem jiném.

Copyright (c)2007 kačer & šablona získána z Tvorba webu

Skladba dne ;-)

29.12.2010 - Photon Project - Enlightenment

28.12.2010 - Selu Vibra - Divine (Original Mix)

27.12.2010 - RAM - RAMsterdam (Jorn van Deynhoven Remix)

26.12.2010 - Robert Nickson - Maybe Next Time (Original Mix)

Rychlé odkazy

Miranda IM
Foobar 2000
Openoffice CZ
CDR server
Gentoo linux
Simracing CZ
Šablony www stránek